Květen 2012

Moje básnička-Oči co plakaly

2. května 2012 v 23:43 Povídky a básničky

Oči co plakaly


Někdy přijdeš na to, že srdce nevidělo to,
jak doopravdy to všechno bylo.
Když srdce láska zahřeje,
oči to oslepuje.
Ze smutné historky, příběh květe,
růžové brýle nejdou z obličeje.
Když ti někdo ublíží, možná i ten, nejbližší,
zmizí ti všechno, tvoje srdce se kříží.
Všechno se rozbije na kousky,
potřebuju pořád nové a nové ubrousky.
Jsem jak kusy zdiva, nejsem si jista, jestli jsem vůbec živa.
Kam zmizel ten úsměv na tváři? V hlavě mi svitlo, ty lháři.
Otevřu oči, ale není to jako tehdy už přeci.
Chci to všechno smazat pryč, zapomenout a navždy nic.
Chci tě smazat z očí a z duše, cožpak ty mi to umožňuješ?
Nevím už co a jak a dál, ale jedno ti přiznám.
Já zapomenu, nevím kolik usilí mě to bude stát,
než to svedu. Ale já budu pevně pak stát, a ty skončíš stejně nakonec sám.